Okolo kraje z dronu

                                                                                             Přimda

Hrad Přimda je nejstarší kamenný hrad v Čechách. Původ hradu je zahalen tajemstvím. Je možné, že na místě hradu stávalo starší raně středověké hradiště. Přimda je obvykle spojována s hradem, který měli podle Kosmovy kroniky roku 1121 vystavět Němci na strmé skále uvnitř hranic českých hvozdů. Také se uvádí, že stavitelem byl bavorský Děpold II. z Vohburku. První nesporná písemná zmínka o hradu pochází z roku 1126, kdy kníže Soběslav I. Nechal hrad přestavět. Přimda sloužila již českým panovníkům jako důležitá pohraniční pevnost, která střežila obchodní cestu z Prahy a Plzně do Horní Falce, ta koneckonců vede v moderní podobě kolem ní i dnes. Z historických zajímavostí se nabízí například nejstarší zachovalý středověky záchod v České republice. Hrad sloužil také jako vězení, 14 let zde věznil kníže Vladislav II svého bratrance Soběslava II, dalším vězněným po nezdařeném pokusu sesadit z trůnu svého otce Václava I. V roce 1249, byl na hradě po dobu 4 – 5 týdnů držen korunní princ, pozdější král Přemysl Otakar II. Od roku 1962 je zřícenina hradu Přimda národní kulturní památkou.

                                                                                     Světce

Ve Světcích je největší česká jízdárna a druhá největší jízdárna ve střední Evropě (hned po Španělské dvorní jízdárně ve Vídni). Generál Alfréd I. Windischgrätz ji nechal postavit v letech 1858 - 1861. Její rozměry činí přibližně 60 m na délku, 53 m na šířku, 26 m na výšku, samotná hala má plochu 20 x 40 m. V jízdárně se nacházeli v suterénu kovárna, sklady, uhelna, byt kováře, prostory pro odvoz hnoje (shoz přímo na vozy), v patrech pak lóže, ochozy a obytné pokoje s toaletami. Bylo možno v ní ustájit 24 koní. Umožňovala jedinečné zázemí jak pro koně, tak i pro návštěvníky a jezdce. Nejkrásnější místností je knížecí lóže, odkud byl v minulosti, stejně tak jako i dnes, jeden z nejhezčích výhledů do jízdárenské haly. Jízdárna byla v dezolátním stavu a málem zbourána, zastupitelé města Tachov se na poslední chvíli rozhodli ji zachránit. Po rekonstrukci byla slavnostně otevřena 21. března 2023. Celkové náklady na rekonstrukci se vyšplhaly na 175 milionů korun, přičemž 60 milionů uhradilo přímo Město Tachov. Toto místo rozhodně stojí za návštěvu a prohlídka s vyprávěním kastelána Pavla Voltra a dalších průvodců je bonusem.

Smolov

Pohled přes železniční most u Smolova na Domažlice. Tato trať byla postavena v roce 1888 jako součást Českomoravské transverzální dráhy. Spojovala Domažlice, Strakonice, Tábor, Jihlavu, Brno, Veselí nad Moravou a Trenčianskou Teplou v Uhersku. Cílem bylo propojit již existující státní dráhy s typickou severojižní vídeňskou orientací.

Kdyně

Deset zatáček na 2,2 kilometrové trati s převýšením 130 metrů, to jsou serpentiny od chatové osady Hájovna směrem na Koráb. V červnu se zde koná závodů automobilů do vrchu. 

Nýrsko

Nádrž Nýrsko byla postavena v letech 1964-1969. Kamenitá hráz je vysoká 36 metrů, její šířka je 337 metrů. Objem vody v nádrži činí 1 milion metrů krychlových. Z důvodu ochrany zdroje pitné vody zde platí zákaz koupání a pohyb turistů v blízkosti přehrady je omezen pouze na vyznačené trasy

Annín

Novogotická hrobka rodiny Schmidtů nad Annínem z roku 1886, ti byli byli zakladateli zdejších skláren. Sklárna byla založena v roce 1796 a jako první začala vyrábět rubínové sklo podle italského vzoru pomocí zlata. Největší rozkvět anenské sklárny nastal od roku 1863, kdy sklárnu vlastnil Josef Eduard Schmidt. Sklárna funguje i v současné době zásluhou majitele pana Svrčuly a jeho zaměstnancům.

Sušice

Ranně barokní kaple z let 1682 – 1683 s krásným výhledem na město Sušice a okolí se nachází na vrchu Stráž. Kaple Anděla Strážce, zvaná lidově Andělíček, byla na vrchu porostlém kdysi dubinou vybudována roku 1863 díky přičinění sušického kapucína P. Ladislava Bílinského.

Podle jedné pověsti si v těchto místech hrálo malé dítě a kolem nohy se mu ovinul jedovatý had. Dítě ve velikém strachu a úzkosti spatřilo anděla, který se k němu sklonil, usmál se a had zmizel. Proto zde vděční obyvatelé města postavili kapli zasvěcenou Andělu strážci, ochránci města. 

Rabí

Sloužil k těžbě vápence a následně k výrobě vápna už od středověku. Lom byl uzavřen z důvodu velkých otřesů, které poškozovaly statiku hradu i blízkých rodinných domků. V současnosti probíhá v okolí zpracování vápence z lomu v Hejné ve Velkých Hydčicích.

ŽST Horažďovice předměstí

V době vzniku nesla název Horažďovice Babiny podle blízké obce. Trať Plzeň – České Budějovice byla součástí privátní Dráhy císaře Františka Josefa I, která vede z Vídně do Chebu. Úsek z Plzně do Českých Budějovic byl otevřen pro běžný provoz v úterý 1. 9. 1868. Celá trať z Vídně do Chebu byla pak uvedena do provozu o dva roky později. Historie depa v Horažďovicích předměstí čítající výtopnu o čtyřech stáních s administrativním budovou, točnou a přilehlou vodárnou, zasahuje až do poloviny roku 1888, kdy vrcholila výstavba Českomoravské transversální dráhy do Domažlic.

Zelená Hora

Jméno jí dala sama svatovojtěšská legenda, podle níž vyprosil světec tomuto tehdy suchému místu vláhu. Pramen "dobré vody" vyrazil pod dotekem jeho hole ze skály. Zelená Hora byla v minulosti obývaná předními šlechtici z rodu Švamberků, Šternberků či Martiniců, hostila vzácné návštěvy, uchovávala českou Svatováclavskou korunu, či je spojena s takovými událostmi, jako je Jednota zelenohorská, Rukopis zelenohorský nebo Jednotky Pomocných technických praporů - Černí baroni.

Zbiroh

O vzniku pojmenování hradu Zbiroh vypráví pověst, podle níž ve zdejších lesích zabloudila a přenocovala šlechtická družina. Když se ráno probudili, všude kolem se povalovaly jelení parohy. Pán přikázal je posbírat a od toho vzniklo jméno Zbiroh. Z bohaté historie hradu a později zámku vybíráme příběh Alfonse Muchy. Ten bydlel ve východním křídle v letech 1912–1928, se svou manželkou a dvěma dětmi. Pronajal si zde velký sál s prosklenou střechou, kde namaloval slavný obrazový cyklus Slovanská epopej. 

Lednice

Klášterní statek byl vybudován v letech 1752 až 1764 řádem Cisterciáků z Plaského kláštera. Výstavba byla započata za Opata Silvestra Hetzera. Po jeho smrti dokončil stavbu Fortunát Hartmann. Mniši měli žít z práce vlastních rukou, polního hospodářství, chovu dobytka. K tomu směli vlastnit vodstvo, lesy, vinice, louky, půdu a zvířata. Aby toto vše mohlo fungovat, zřizovali hospodářské dvory, tzv. grangie, obývané především konvrši (laičtí bratři). Dvory byly hospodářskými centry v rámci klášterního panství. Zde se nacházely zděné stavby a mezi nimi i kaple, protože konvrši pracující na grangiích docházeli do kláštera jen jednou týdně. Z počátku zde mniši resp. konvrši pracovali sami, s přibývajícími majetky a postupem domy přijímali čeleď a stávali se ekonomickými správci.

Stará plaská cesta 

Z Mariánské Týnice do polí vede obnovená Stará plaská cesta. Ta vznikla v 1. polovině 18. století za opata cisterciáckého kláštera v Plasích Evžena Tytla jako součást rozsáhlého budování klášterního panství. Spojovala klášter v Plasích s poutním místem Mariánská Týnice a se dvěma hospodářskými dvory Sechutice a Hubenov. Chodívali po ní mniši i poutníci, její trasu lemovaly aleje lip, ovocných stromů, zdobily ji sochy a křížky. Když Josef II. plaský klášter zrušil, nechal nový vlastník panství kníže Metternich zbudovat silnici, která počáteční příkré stoupání z Plas, rozložených v údolí řeky Střely, překonávala serpentinami. Stará cesta se poté stala nepotřebnou a upadala v zapomnění. Nedávno byla obnovena a nyní se po ní opět chodí. Zelený pruh se stromy je naopak zaniklá cesta. Konkrétně železniční trať Kralovice – Mladotice, provoz na ní ustal 1. ledna 1997 po téměř 98 letech.